வன்மம்

Tamil

Etymology

From வன் (vaṉ) +‎ -அம் (-am).

Pronunciation

  • IPA(key): /ʋɐnmɐm/

Noun

வன்மம் • (vaṉmam)

  1. malice, grudge, spite
  2. force
    Synonym: வலி (vali)

Declension

m-stem declension of வன்மம் (vaṉmam)
singular plural
nominative வன்மம்
vaṉmam
வன்மங்கள்
vaṉmaṅkaḷ
vocative வன்மமே
vaṉmamē
வன்மங்களே
vaṉmaṅkaḷē
accusative வன்மத்தை
vaṉmattai
வன்மங்களை
vaṉmaṅkaḷai
dative வன்மத்துக்கு
vaṉmattukku
வன்மங்களுக்கு
vaṉmaṅkaḷukku
benefactive வன்மத்துக்காக
vaṉmattukkāka
வன்மங்களுக்காக
vaṉmaṅkaḷukkāka
genitive 1 வன்மத்துடைய
vaṉmattuṭaiya
வன்மங்களுடைய
vaṉmaṅkaḷuṭaiya
genitive 2 வன்மத்தின்
vaṉmattiṉ
வன்மங்களின்
vaṉmaṅkaḷiṉ
locative 1 வன்மத்தில்
vaṉmattil
வன்மங்களில்
vaṉmaṅkaḷil
locative 2 வன்மத்திடம்
vaṉmattiṭam
வன்மங்களிடம்
vaṉmaṅkaḷiṭam
sociative 1 வன்மத்தோடு
vaṉmattōṭu
வன்மங்களோடு
vaṉmaṅkaḷōṭu
sociative 2 வன்மத்துடன்
vaṉmattuṭaṉ
வன்மங்களுடன்
vaṉmaṅkaḷuṭaṉ
instrumental வன்மத்தால்
vaṉmattāl
வன்மங்களால்
vaṉmaṅkaḷāl
ablative வன்மத்திலிருந்து
vaṉmattiliruntu
வன்மங்களிலிருந்து
vaṉmaṅkaḷiliruntu

References