healic
Old English
Etymology
Pronunciation
- IPA(key): /ˈxæ͜ɑː.liːt͡ʃ/, [ˈhæ͜ɑː.liːt͡ʃ]
Adjective
hēalīċ (comparative hēalīcra, superlative hēalīcost)
- high, elevated, lofty
- Homilies of the Anglo-Saxon Church
- Eft æt sumum sæle ætslād sē hālga wer on ðām hēalīcum gradum æt þām hālgum wēofode, swā þæt hē fornēan eal wearð tōcwȳsed; ac on þǣre nihte hine ġelācnode God, ðurh his hālgan enġel, tō ansundre hǣle.
- Also, at a certain hall, the holy man slipped on the high steps at the holy altar, so that almost his whole body became bruised; but in the night, God restored him to full health through his holy angel.
- Homilies of the Anglo-Saxon Church
- proud, very great, distinguished
Declension
Declension of hēalīċ — Strong
| Singular | Masculine | Feminine | Neuter |
|---|---|---|---|
| Nominative | hēalīċ | hēalīċ, hēalīċu, hēalīċo | hēalīċ |
| Accusative | hēalīcne | hēalīċe | hēalīċ |
| Genitive | hēalīċes | hēalīcre | hēalīċes |
| Dative | hēalīċum | hēalīcre | hēalīċum |
| Instrumental | hēalīċe | hēalīcre | hēalīċe |
| Plural | Masculine | Feminine | Neuter |
| Nominative | hēalīċe | hēalīċa, hēalīċe | hēalīċ, hēalīċu, hēalīċo |
| Accusative | hēalīċe | hēalīċa, hēalīċe | hēalīċ, hēalīċu, hēalīċo |
| Genitive | hēalīcra | hēalīcra | hēalīcra |
| Dative | hēalīċum | hēalīċum | hēalīċum |
| Instrumental | hēalīċum | hēalīċum | hēalīċum |
Declension of hēalīċ — Weak
Synonyms
Antonyms
References
- Joseph Bosworth; T. Northcote Toller (1898), “heálíc”, in An Anglo-Saxon Dictionary, second edition, Oxford: Oxford University Press.